Co si budeme povídat, středobodem každé domácnosti je kuchyně. Bylo tomu tak vždy, jen co si vzpomínám „za minulého režimu“ se stavěly kuchyně tak malé a úzké, že se do něj vešla sotva kuchařka. Asi to mělo určitý význam - neshlukovat se. Vždy bylo tradicí, že se celá rodina, známí, kamarádi scházeli v kuchyni. Ať byla jakákoli. Snad ta vůně připravovaných pokrmů, více židlí u stolu, kde se přece jen lépe povídá a zobe, a navíc i dnes mám pocit, že ta atmosféra je nějak lepší než v obýváku na sedačce. Zajímavé je, že když k nám přijde návštěva, automaticky si sedá k jídelnímu stolu nebo na barovou židličku. A to ne proto, že by očekávali prostřený stůl…
Podíváme-li se do historie, lidé se scházeli v klasické „sednici“, která byla ve všech staveních. Sednice byla prostorem s kuchyňským koutem, místnost, ve které se lidé scházeli, ve které žili, vařili, odpočívali. Není se čemu divit, kde byl oheň, bylo i teplo. Takže místo u kamen bylo to nej. A to nám tak nějak zůstalo doteď.
Abych to zkrátila, kuchyně je prostě top celého bytu či domu. Proto je důležité, jak kuchyň zařídíme, aby nám co nejlépe vyhovovala. Každý má představu trochu jinou. Někdo se vidí ve strohé, stylově čisté kuchyni s těmi nejlepšími spotřebiči, kde dominuje bílá nebo šedá, nerez, beton. Někdo má rád kuchyni teplou, útulnou, tam dominuje dřevo, cihla, možná ani nejsou potřeba dnešní všemožné vymoženosti a vychytávky. Stačí třeba jednoduché poličky. Každý to má jinak.
|